17. Příběh rodiny Lancasterů

10. Dárek ze záhrobí
 

Po Josefově smrti ovládl domácnost Lancasterů smutek. Líza se ploužila mezi postýlkami dvojčat jako mátoha. Terra se stáhla do ústraní ke svým hračkám a zdálo se, jakoby i dvojčata plakala méně, ale o to lítostivěji. Jako by volala tátu, který k nim už ale nikdy nepřijde.
Pár týdnů po Josefově pohřbu se začalo Líze dělat špatně od žaludku a zvracela. Vyzvracela téměř vše, co pozřela, ale paradoxně přibírala na váze. Začala mít strach, oslavila padesáté narozeniny, doma má tři malé děti, nemůže si dovolit být nějak vážně nemocná. To prostě nejde! A tak Líza vyčkávala, doufala, že potíže nakonec zmizí sami od sebe. Až pohled do zrcadla o necelé dva měsíce ji přinutil jednat. Když se viděla, napadlo ji jen jedné. O můj bože, určitě mám v břiše nádor!
Doktor ji chvíli pobaveně sledoval a poslouchal její příznaky a poté, co jí sdělil diagnózu ji musel i zachytit, aby se omdlelá Líza nepotloukla při pádu na zem. A potlouci se rozhodně nemohla, vždyť by mohla klidně potratit…
 
To byla totiž ta informace, která Lízu dočasně připravila o vědomí. Byla znovu těhotná!
Snažila se s doktorem smlouvat, bylo jí přes padesát. Nemůže být těhotná, to je proti přírodě! Ale když jí doktor ukázal ultrazvukový snímek, neměla jinou možnost než mu uvěřit, navíc i samotný pohled do zrcadla, teď když věděla, že nemá rakovinu, byl dost výmluvný.
446785e13e_101774105_o2
Cestou domů si pak v autě o samotě poplakala. Tolik si s Josefem přáli velkou rodinu a tolik se jí báli. Teď na stará kolena budou mít mrňouse a Josef si ho nikdy nepochová. Poslal jí ze záhrobí dárek, který si sám neužije.
 
Když ale přišla domů, kromě dojetí pocítila i strach. Doma ji přivítaly hromady špinavého nádobí, malá Terra potřebovala pomoc s úkoly a dvojčata řvala, že mají hlad a potřebovala přebalit. Teď konečně plně porozuměla obavám, které Josef měl, když čekala dvojčata a litovala své tehdejší prudké reakce.
Ale o tom, že by se nenarozeného miminka zbavila, neuvažovala ani na okamžik. Byl to dar, který jí poslal Josef ze záhrobí. Když to bude kluk, bude se jmenovat Chosé, aby jí připomínal zesnulého manžela, a když holčička, bude to Josefína po tátovi.
 
Teď ale nebyl čas se dojímat nad novým životem, který v ní rostl. Nejdříve bylo potřeba si nějak zorganizovat domácnost. Na špínu v domácnosti si Líza najala služku. Přišla každý den, uklidila, umyla nádobí a ustlala postele a Líze tak zbylo více času na dvojčata. Co se týkalo Terry, trhalo jí to srdce, ale byla už školačka a tak se o sebe musela postarat sama. Z dříve veselé extrovertní holčičky se stalo tiché stvoření, které ani slůvkem neprotestovalo, když ji přihlásila do skautu. Byla přece velká sestra a ta musí mamince co nejvíce pomáhat.
 
[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

1 komentář: „17. Příběh rodiny Lancasterů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *