15. Příběh rodiny Lancasterů

8. Těhotná
 

Josef na Lízu vytřeštěně zíral. Tohle přece není možné. Jejich malý zázrak je Terra, už tu si vybojovali proti osudu. Letos mu bude sedmdesát, přece nemůže mít další dítě, je už dědek nad hrobem!
Ale jak se Líze kulatilo bříško, musel i Josef připustit, že zázraky se dějí, a že jejich Terra nebude jedináček, ale naopak se z ní stane velká ségra.
Druhé těhotenství probíhalo u Lízy lépe než první. Nevolnosti brzy ustoupily a vzhledem k tomu, že Josef se nedávno vrátil z mise, věděla, že tentokrát bude u porodu s ní, což bylo momentálně její druhé největší přání, prvním samozřejmě bylo, aby s jí narodilo zdravé miminko.
446785e13e_101774105_o2
Jak ale těhotenství pokročilo, objevila Líza velkou nesnáz, kterou v předchozím těhotenství nepoznala. Bylo velmi obtížné, běhat za neposednou Terrou a ohýbat se k ní, přes obrovské bříško. O to více byla vděčná za Josefu přítomnost, protože si prostě nedokázala představit, jak by s malou zdolávala schody, která ona sama ještě nebyla schopná vyjít a Líza ji od pátého měsíce prostě nedokázala přes obrovské bříško zvednout.
Josef se snažil být Líze maximálně k ruce, ale v duši měl tíhu. Bylo mu sedmdesát let a celý život se nešetřil. Když před časem horoucně toužil po dítěti, utěšoval se tím, že jedno dítě Líza hravě zvládne, vždyť toužila po velké rodině, a on je oba dokáže z armádního platu bezpečně zajistit. Ale teď bylo na cestě další dítě a Josefova dřívější suverenita mizela.
Zjistil, jak obrovské množství práce je s jedním malým dítětem a nedokázal si představit, že k tomu přibude další a že by na to Líza mohla být sama. To přece nikdy nemůže jeden člověk zvládnout!
Znovu a znovu si Josef vyčítat svou dřívější posedlost kariérou a pozdní začátek rodinného života. Trápil se tím tak dlouho, až si toho všimla i Líza a rázně zakročila.
Vynadala Josefovi za jeho myšlenky. Mít jeho dítě je pro ni dar. Budou to její malé poklady, které ji zbudou, až on zemře, něco co jí přinese útěchu. Už teď když je on na misi a ona se podívá na malou Terru, cítí se hned lépe a má pocit, jako by on tam byl s ní. Takže ať okamžitě zapomene na myšlenku, že by snad nebylo dobře, že budou mít další miminko.
Kdyby to bylo na ní, měla by jich klidně deset, i kdyby na ně měla být úplně sama. Bylo by to deset jejích malých Josefů.
 
Ten Lízin proslov Josefa uklidnil. Uvědomil si, že není jen on sám, kdo o tom rozhoduje a že Líza je jednoznačně pro, a že je z toho, že budou mít další miminko šťastná. Konečně si tedy i on začal užívat očekávání nového potomka a starosti odsunul stranou. Líza má pravdu. Chtěli hodně dětí, a každé další je dar!
 
[fruitful_tabs type=“default“ width=“100%“ fit=“false“]
[fruitful_tab title=“Další kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[fruitful_tab title=“Předchozí kapitola“] Export1 [/fruitful_tab]
[/fruitful_tabs]

1 komentář: „15. Příběh rodiny Lancasterů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *